
Horko, které nepolevuje ani večer, a vzduch, se kterým se špatně dýchá, jsou v čím dál více evropských městech každodenní realitou. Místo hádání, co pomůže, vytváří tým projektu UrbanAIR digitální kopie měst, na nichž lze vyzkoušet zeleň, nové územní plány nebo investice dřív, než se zapíchne první rýč. Vysvětlujeme, jak to funguje a proč samotná technologie nestačí — a na konci si můžeš ověřit, zda by se ti podařilo zchladit vlastní město.
Evropská města stále silněji pociťují dopady horka a špatné kvality ovzduší. Potíž je v tom, že každé rozhodnutí — výsadba stromů, změna územního plánu nebo velká infrastrukturní investice — stojí peníze a později se dá těžko vrátit zpět. Projekt UrbanAIR financovaný z prostředků EU nabízí něco jako pískoviště z videohry: platformu digitálních dvojčat, tedy virtuálních protějšků měst, na nichž mohou samosprávy i průmysl vyzkoušet nápady dřív, než je uvedou do praxe.
Jde o spojení dvou světů, které si příliš nerozumějí: globálních klimatických dat a místních rozhodnutí přijímaných na radnici.
Každé digitální dvojče v projektu UrbanAIR stojí na třech pilířích:
Koordinátorka projektu Femke Vossepoelová, profesorka na Technické univerzitě v Delftu, připouští, že takové propojení je pořádná výzva. „Díky tomu je projekt nejen náročný, ale také jedinečný,“ říká v tiskové zprávě.
Největší výhoda? Ti, kdo o městě rozhodují, mohou zásah nejdřív nasimulovat a teprve potom posoudit, zda se do něj vyplatí jít. Na virtuálním modelu lze vyzkoušet, čeho by dosáhla městská zeleň, změny územních plánů nebo infrastrukturní investice — a to bez rizika pro skutečné prostředky.
Je to mimochodem dobrá lekce designového myšlení, užitečná v kterémkoli oboru studia: dřív než něco postavíš, vyzkoušej to tam, kde chyba nic nestojí.
Projekt nezůstává v laboratoři. Města zapojená do UrbanAIR jsou rozdělena do dvou skupin s odlišnými úkoly.
Antverpy a Barcelona jsou „akční města“. Tam se technologie zkoušejí a dolaďují v živém městském prostředí. Bristol, Paříž a Rotterdam fungují jako „učící se města“ – pomáhají přenášet získané poznatky do různých městských kontextů.
Díky tomuto rozdělení se řešení ověřují v praxi, a ne jen v teorii.
Zajímavé závěry přinesl workshop, který tým uspořádal v červnu 2026 na 13. evropském fóru o odolnosti měst spolu s Paktem starostů a primátorů EU. Účastníci došli k závěru, že digitálním nástrojům hrozí, že se stanou „hřbitovy nástrojů“, pokud nebudou navrženy podle skutečných potřeb měst. Jinými slovy: technologie nemůže být řešením, které teprve hledá svůj problém.
Recept je jednoduchý, i když se často přehlíží. Město by si mělo nejdřív ujasnit, co skutečně potřebuje vyřešit – například které oblasti jsou tepelnými ohnisky nebo které skupiny obyvatel jsou obzvlášť zranitelné – a teprve potom zvolit nástroj.
Workshop také ukázal, že pouhý nákup technologie nic nevyřeší. Úspěšné zavedení vyžaduje:
Aby se tato chyba neopakovala, pořádá UrbanAIR pravidelná setkání uživatelského výboru. Zástupci měst, partneři projektu a techničtí odborníci tam spolupracují, zkoušejí nápady a společně vytvářejí nástroje. Nástroje mají být užitečné, důvěryhodné, srozumitelné a životaschopné – čtyři vlastnosti, na které se snadno zapomíná, když se pozornost soustředí na samotnou technologii.
Tým zve k účasti města, místní samosprávy, výzkumníky, poskytovatele technologií i odborníky z praxe v oblasti odolnosti. Podle autorů projektu taková výměna pomáhá městům lépe se připravit na horko, znečištění ovzduší a další klimatická rizika.
Příběh UrbanAIR ukazuje, že v boji proti městskému horku se setkávají velmi odlišné dovednosti: modelování atmosféry, analýza dat, studium lidského chování, územní plánování i obyčejná schopnost domluvit se s úředníky. Žádná z nich sama nestačí. Pokud studuješ některý z těchto oborů, vyplatí se podívat se přes plot k sousedům – protože právě tam, kde se obory potkávají, vznikají nástroje, které někdo skutečně používá, místo aby ležely v šuplíku.
UrbanAIR vytváří digitální dvojčata měst, která spojují globální atmosférické modely s místními rozhodnutími a umožňují bez rizika vyzkoušet zeleň, územní plány či investice. Projekt také připomíná, že dobrá data nestačí: plánování měst v době klimatické krize vyžaduje také spolupráci a společné učení. Jde o chladnější, zdravější evropská města s čistším vzduchem.
5 otázek · jedna minuta