Půda slábne, vody je málo a příroda přichází o rozmanitost, přesto zelená změna v zemědělství postupuje šnečím tempem. Evropský projekt VISIONARY zkoumal v osmi zemích, co doopravdy ovlivňuje zemědělce, spotřebitele i potravinářské firmy. Ukázalo se, že samotné znalosti nestačí, že záleží na pravidlech hry a na důvěře a že dánští zemědělci se daně z emisí báli víc, než bylo třeba. Na konci si můžeš ověřit, jak se rozhoduješ, když jde o změnu tvých zvyků.
Degradace půdy, nedostatek vody a mizející biodiverzita: s tímto souborem potíží se dnes potýkají zemědělské systémy v celé Evropě. Závěr se zdá zřejmý: tvůrci politik a podniky by měly přejít na udržitelnější postupy. Mezi tím, co by se mělo dělat, a tím, co se skutečně dělá, ale zeje velká propast.
Výzkumníci z projektu VISIONARY, financovaného EU, se rozhodli tuto propast změřit. Chtěli pochopit, čím se zemědělci, spotřebitelé a potravinářské firmy doopravdy řídí, když si mají vybrat mezi známým a tím, co je lepší pro životní prostředí.
Koordinátor projektu Dionisio Ortiz Miranda, profesor Polytechnické univerzity ve Valencii, upozorňuje na mezeru v dřívějším výzkumu. Jak vysvětluje, většina studií se zaměřuje buď na chování jednotlivců, nebo na širší strukturální podmínky, a jen „zřídka na obojí současně“.
VISIONARY se rozhodl tyto perspektivy propojit. Tým na jedné straně využil volební experimenty, metodu, která odhaluje preference lidí nepřímo, aniž by se jich ptala přímo, co jim záleží. Na druhé straně analyzoval celý hodnotový řetězec agropotravinářského odvětví: vztahy mezi aktéry trhu, dynamiku dodavatelských řetězců a politické prostředí.
Výzkum probíhal v osmi zemích:
Experimenty se týkaly klimatu, biodiverzity, hospodaření s vodou a ekologického zemědělství. Systémový přístup měl naopak ukázat, jak vztahy mezi aktéry a politická pravidla změnu urychlují nebo brzdí.
Zvlášť zajímavé se ukázaly případové studie z Itálie a Dánska. V obou zemích výzkumníci zkoumali, jak mlékaři a chovatelé hospodářských zvířat reagují na nástroje určené ke snížení emisí skleníkových plynů.
V Itálii byli zemědělci ochotnější přijmout inovativní dobrovolné trhy s uhlíkem, když byly spojeny s tradičními dotacemi. Ortiz Miranda to shrnuje takto: „hybridní přístupy mohou budovat důvěru tím, že propojují inovaci a známé věci“.
Zní to povědomě? Něco nového se snáz přijímá, když to přichází spolu s něčím osvědčeným.
V Dánsku šlo o daň z emisí v ekvivalentu CO2. Ukázalo se, že zemědělci její ekonomický dopad výrazně přeceňovali, což od začátku vyvolávalo silný odpor. Když dostali odborné informace o předpokládaných dopadech, odpor se částečně zmírnil a přijetí mírně vzrostlo.
Ne však u všech. Nejslabší reakce byla u větších farem a chovatelů hospodářských zvířat a u těch, u nichž byl největší rozdíl mezi vlastním očekáváním a odhady expertů.
Případové studie ukázaly, že klimatická politika v zemědělství musí klást do středu pozornosti pohled zemědělců a jejich skutečné reakce. Napříč všemi studiemi se vracela tři shodná zjištění.
Za prvé, samotné informace nestačí. Ortiz Miranda říká, že „nedostatečný přístup k relevantním informacím vede lidi k neudržitelným rozhodnutím“, ale lepší informace jen zřídka změní chování, pokud se zároveň nezmění pravidla a struktury kolem rozhodování.
Za druhé, záleží na celém řetězci. Skutečná proměna vyžaduje politiky, které pokrývají celý hodnotový řetězec, nikoli jen jedno hospodářství.
Za třetí, vztahy porážejí jednorázové akce. Důvěra, sdílená odpovědnost a dlouhodobá partnerství mezi výrobci a spotřebiteli soustavně přinášely lepší výsledky než jednorázové zásahy.
Výzkumníci si také všimli mezery. Behaviorální intervence se dosud testovaly hlavně na zemědělcích a spotřebitelích a jen zřídka na prostřednících v potravinovém řetězci. Podle Ortize Mirandy rozšíření těchto nástrojů na aktéry působící mezi polem a obchodem „představuje významnou příležitost“ pro budoucí politiku.
Nejhmatatelnějším odkazem projektu VISIONARY je 16 rozhraní vědy a politiky. Jsou to participativní prostory, v nichž tvůrci politik, vědci, praktici a občanská společnost společně navrhují řešení na místní, regionální i národní úrovni. Diskutovalo se tam mimo jiné o ekologickém zemědělství, rostlinné stravě, krátkých dodavatelských řetězcích a klimatu. V několika případech vedla práce ke konkrétním dohodám a krokům, které přesáhly cíle samotného projektu.
Podle autorů přináší spojení experimentální přesnosti, systémového myšlení a zapojení zainteresovaných stran od samého počátku nejen lepší výsledky výzkumu, ale i podmínky pro změnu ve velkém měřítku.
Zelená změna v zemědělství nevázne proto, že lidé nevědí, co dělat. Vázne proto, že pravidla hry, rozložení sil v dodavatelském řetězci a nedostatek důvěry mohou zablokovat i ty nejlepší úmysly. Pro studenta, budoucího ekonoma, agronoma, sociologa nebo úředníka je to důležitá lekce: účinná změna se rodí tam, kde nové jde ruku v ruce se známým a kde lidé budují vztahy na dlouhou dobu.
5 otázek · jedna minuta
English
Čeština
Deutsch
Español
Français
Magyar
Italiano
Polski
Português
Русский
Slovenčina
Türkçe
Українська
العربية
中文