
Špatný den, nedodělané úkoly, napětí ve vztahu — a ruka sama sahá po telefonu. Zdá se samozřejmé, že na internetu se schováváme před stresem a špatnou náladou. Vědci z Univerzity Duisburg-Essen to ověřili: dva týdny sledovali 900 dospělých. Výsledek překvapuje: nejčastěji nás k dalšímu scrollování, hraní a nakupování nenutí stres, ale obyčejné každodenní pokušení — a na konci si můžeš zjistit, jak silně tě obrazovka přitahuje.
Otázka zní jednoduše, ale odpověď rozhodně jednoznačná není. Tráví lidé na internetu příliš mnoho času, protože jsou na dně a ve stresu? Nebo je to naopak a příliš mnoho hodin u obrazovky kazí náladu a ztěžuje zvládání povinností v práci, ve škole či ve vztahu?
Tým z Univerzity Duisburg-Essen v Německu se rozhodl podívat se na věc zblízka. Andreas Oelker, doktorand a spoluautor studie, popisuje mechanismus, který bude mnohým povědomý: „Zdá se, že máme začarovaný kruh.“
Podle Oelkera to začíná nevinně. „Když máš špatnou náladu, snažíš se ji zlepšit pomocí internetu, ale moc to nepomáhá.“ Protože to nepomáhá, sáhneme po telefonu znovu. „Používáš ho tedy víc a víc a víc,“ dodává výzkumník.
Zní to jako hotové vysvětlení: stres a špatná nálada pohánějí scrollování. Studie však ukázala, že hlavní viník je jinde.
Výzkumníci čtrnáct dní po sobě sledovali 900 účastníků ve věku 18 až 65 let. Chtěli zjistit, co člověka v dané chvíli přiměje otevřít sociální sítě, spustit online hru nebo nakupovat na internetu. Výsledky vyšly ve vědeckém časopise PLOS One.
Nejdůležitější zjištění zní, že hlavním faktorem, který lidi žene na internet, je každodenní, okamžité pokušení — ne stres ani nálada. Samotné nutkání jít online dvojnásobně zvýšilo pravděpodobnost, že to člověk skutečně udělá.
Pak přichází odměna. Pobyt online provázel pocit příjemnosti a úlevy, který lidi povzbuzoval, aby totéž udělali znovu. Tak vzniká návyk, který se jediným předsevzetím špatně láme.
Výzkumníci zkoumali také to, co se děje se zbytkem života. Ukázalo se, že souvislost mezi pokušením a zanedbáváním jiných povinností byla nejsilnější u lidí s nejpevněji zakořeněnými internetovými návyky. Čím hlouběji návyk sedí, tím snáz se chvilka u obrazovky změní v odložené úkoly.
Znamená to, že stres nemá žádný vliv? Ne tak docela. V celé skupině ovlivňoval čas strávený u obrazovky jen málo. U lidí s vážnými návyky se ale obraz lišil: stresující dny znamenaly silnější pokušení a hlubší zanedbávání povinností. Jinými slovy, těm, kdo už vážný problém mají, stres přilévá olej do ohně.
Autoři výslovně zdůrazňují, že ne každé používání internetu škodí. Potíže začínají, když se stane nadměrným nebo problematickým, a to se týká jen malé části uživatelů.
Silke M. Müller, další spoluautorka studie, upozorňuje na rovnováhu: klíčové je mezitím nezanedbávat jiné důležité oblasti života. Platí to jak pro každodenní povinnosti, tak pro věci, které podporují zdraví, například:
Závěry výzkumníků mají praktický význam. Pokud hlavním motorem není stres, ale pokušení, měla by se léčba i prevence zaměřit na zvládání samotného nutkání jít online, a nejen na zmírňování stresu nebo zlepšování nálady. Oelker upozorňuje, že pomoci lidem rozpoznat chvíle pokušení může být účinnější než soustředit se jen na emoce.
Autoři také tvrdí, že zdravější způsoby zvládání potíží fungují lépe než útěk k sociálním sítím či hrám. A odpoutání od obrazovek nám může pomoci znovu se spojit s tím, co přináší opravdové štěstí.
Hodiny online rádi vysvětlujeme stresem a špatnou náladou, ale studie z Duisburgu-Essenu ukazuje, že nejčastěji jde o něco jednoduššího: okamžité pokušení a příjemnou úlevu, kvůli které to opakujeme. Stres hraje roli hlavně u lidí, kteří jsou už závislí. Pro všechny ostatní je nejdůležitější všimnout si chvíle, kdy ruka sahá po telefonu, a hlídat, aby obrazovka nevytlačila pohyb, čerstvý vzduch a lidi.
5 otázek · jedna minuta